Náš pan doktor Stivar

Je tomu již 30 let, kdy naši obec navždy opustil jeden z nejvýznamnějších Korytňanů, „náš pan doktor Stivar“, jak jsme mu my dříve narození s upřímnou láskou a hrdostí říkali.

V této vzpomínce nechci vyjmenovat všechny jeho životní bohaté zkušenosti a zásluhy. My, kteří jsme ho znali a měli tu čest s ním pracovat, určitě jej máme v živé paměti, protože na takovou osobnost nelze zapomenout.

Touto vzpomínkou chci oslovit ty, kteří toho o dr. Františku Stivarovi moc nevědí nebo jen velmi málo z doslechu. Jsem pevně přesvědčen o tom , že naše mladá generace by měla znát osobnosti, které se zasloužily o kulturní a společenský rozkvět naší krásné obce.

Pan JUDr. František Stivar se narodil 8. května 1891 v Korytné jako jeden ze šesti dětí rodičů Stivarových. V deseti letech navštěvuje České vyšší osmitřídní gymnázium v Uh. Hradišti, kde v roce 1909 maturuje, a poté odjíždí do Prahy na právnická studia Vysokého učení Karlova. PO studiích pokračoval v soudcovské službě u zemského soudu v Brně, pak na Slovensku v Bratislavě. V roce 1937 se vrací zpět do Brna, kde získává vysokou hodnost generálního zástupce, tři roky přednáší trestní právo hmotné i procesní na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1948 byl Nejvyšší soud a Generální prokuratura přemístěny do Prahy a dr. Stivar ve funkci již uvedené zde setrval do roku 1951, kdy odchází na zasloužilý odpočinek. Tento odpočinek se vztahoval pouze k profesní aktivní činnosti. Prahu opouští a vrací se tam, kde se před 60 lety poprvé otevřely, za rozkvětu korytňanských zahrad, pomněnkové oči malého chlapečka Františka Stivara. Korytná mu byla kouzelnou zahradou dětství. Rodovými kořeny vrostl hluboko do půdy svého domova, který miluje.

Když přichází rozhodující chvíle, dává všechny schopnosti, zkušenosti a rozhled do služeb nového budování obce. Musel bych zde vyjmenovat mnoho záslužných činností pana dr. Františka Stivara, které vykonal pro Kopytnou.

Chci se pouze zmínit o činnosti, kterou prováděl celým svým srdcem a láskou, a to byl soubor Korytňan a jeho cimbálová muzika. Jako zakladatelé stáli u jeho kolébky ing. Pavel Tomanec č. 165 a Josef Kubiš č. 10.

Prvním primášem byl pan ing. Pavel Tomanec. Dovolte mi při této vzpomínce taky připomenout jeho velkou osobnost, která se zapsala do našich srdcí velkou obětavostí a pracovitostí pro kulturní rozvoj naší krásné obce. Tento vzácný a pracovitý člověk nás navždy opustil před pěti lety.

Při této příležitosti nelze přehlédnout velkého hudebníka, který se načínal učit hrát na husličky a cimbál u dr. Stivara. Byl to Luboš Málek, nyní dlouholetý primáš souboru Olšava v Uh. Brodě.

Sluší se i vzpomenout na první zpěváky a tanečníky souboru Korytňan, uvedu alespoň některé: manžele Gálovy, Klonovy, Vitáskovy a mnoho dalších obětavých párů a jedinců. Věřím, že mi ostatní prominou,  že jsem je zde neuvedl.

Soubor vystupoval s úspěchem i mimo naši obec, šířil tak pověst Korytné jako obce uchovávající dobře svůj národopisný ráz. Jeho význam jako vesnického souboru tkvěl především v tom, že prodloužil znalost písní a tanců, které jsme tu jako drahý poklad lidového umění zdědili po našich korytňanských  předcích.

Při souboru Korytňan vyrůstal i dětský soubor Korytňánek, který rovněž vystupoval v Korytné i mimo ni. Vedoucími Korytňánku byl Ing. Pavel Tomanec, Alena Jančová č. 26 a manželé Věrní č. 316. Uměleckým vedoucím byl Pavel Klíma ze Strání.

Po srdečním infarktu a čtyřměsíčním utrpení nás navždy opouští pan dr. František Stivar. Zemřel 20. ledna 1974.

Odchodem dr. Františka Stivara ztratila naše obec velmi významnou osobnost v oblasti kultury.

                                                                                                       Pro „Korytňanské listy“ – oblast kultura

                                                                                                       Mgr. Věrný Miroslav

Ing. Pavel Tomanec

Pavel Tomanec byl jedním z těch, které bychom si měli brát za vzor. Tento neobyčejný člověk prožil svůj život naplno, nenechal se ničím omezovat a vždy si šel za tím, o čem snil. Ať už šlo o tvrdě vydobytou kariéru vedoucího geodeta a stavbyvedoucího nebo o jeho zaměstnání ve školství, kde působil jako učitel odborných předmětů, vždy dělal věci na sto procent. Kromě těchto vyjmenovaných profesí se však jeho velkou láskou staly hudba a zpěv. Už jako 18ti letý houslista byl spoluzakladatelem dětského souboru Korytňánek a cimbálové muziky Korytňan, kde působil jako primáš. Svou přirozenou sympatií a láskou k lidovým tradicím povýšil folklor v Korytné na nezbytnou součást korytňanské kultury. Ke Korytné, kde strávil převážnou část svého života, jej vázalo velké citové pouto. Byla pro něj symbolem domova a záliby k hudbě, kterou žil a která mu dodávala sílu k jeho životním cílům.

Tento muž nám dokázal, že lze dosáhnout všeho, čemu budeme pevně věřit. Jeho hra na housle, harmoniku, basu, cimbál, elektrické klávesy a další nástroje byla pro lidské ucho pohádkou, proto se rozhodl splnit si svůj další sen, a to otevřít si vinárnu v Korytné – vinárnu „Na Hasičce“. Zde hrál lidem k tanci i k poslechu a snažil se ukázat nám všem, jak bychom měli náš život prožívat. Často se však stává, že krásné okamžiky jsou vystřídány těmi nepříjemnými. Pro pana Pavla Tomance to byla jeho dlouholetá nemoc, se kterou ze všech jeho sil bojoval. Bolest ale přesto převážilo štěstí z toho, co viděl kolem sebe, a to svou rodinu – manželku Miladu, dceru Šárku, syna Pavla a jejich rodiny. Dokázal se obklopit láskou, která v nás bude žít navěky. Jeho láska k lidovému folkloru pokračuje díky jeho potomkům  a věrným členům CM Korytňan, Ludmile a Františkovi Věrným a dalším korytňanským folkloristům dál, z čehož by měl určitě nesmírnou radost. A my jsme všichni hrdí a zároveň pyšní na to, že jsme měli tu čest si s Pavlem Tomancem zahrát, zazpívat a prožít nezapomenutelné okamžiky z jeho muzikantského nadání.

Bc. Martina Kršiaková, vnučka